V sobotu 11.5.2013 jsme se sešli na vlakovém nádraží a v devět hodin jeli jsme vlakem do Srbska. Ze Srbska jsme šli podél Kačáku do Hostíma a potom do kopce do lesa.

 

V pátek vydatně pršelo, a tak všude tekli potoky vody. Bylo všude mokro a hlavně bahno, které nám dost stěžovalo cestu k našemu cíli.
Naším cílem byly Solvayovy lomy a přednáška o netopýrech s ukázkou netopýrů, kteří z různých důvodů již nemohou létat a jsou odkázaní na pomoc lidí.
Po dvou hodinách cesty jsme se konečně doklouzali bahnem na místo. Při přednášce začalo pršet a jízdu důlním vláčkem jsme absolvovali již v pláštěnkách. I tak jsme si jízdu moc užili. Potom jsme si prohlédli muzeum těžby lomů a nakonec si prohlédli štolu s důlní technikou.

      

Bylo už půl druhé a my se vydali do blízkého lomu na oběd. Jenže cesta do lomu byla naprosto neschůdná a my se neodvážili do něho slézat. Proto jsme šli rovnou do Svatého Jána. Ještě, že jsme měli na sobě pláštěnky, ani ne kvůli dešti, ale kvůli tomu, že jsme v bahně hodně padali. Ve Svatém Jánu jsme si umyly ruce a boty v potoce a dohodli se, že oheň uděláme až u Dubu na Herinkách. K dubu jsme došli až skoro ve čtyři hodiny. Unavení a hladoví jsme šli hledat pokud možno suché dřevo a po delší době se nám společným úsilím podařilo oheň rozdělat.

 

Rychle jsme se najedli a utíkali z kopce do Berouna. K nemocnici jsme došli včas a na nás již čekali naši mílí rodiče.

Na výpravu šli: Róža, Veronika, Katka, Adam, Kuba B., Zuzka, Terezka, Kristýnka, Kája, Vaneska a Honza D.

Velká pochvala, patří všem. Přes nepřízeň počasí a množství ušlápnutých kilometrů (bylo jich 14) ve svižném tempu si nikdo nestěžoval. Je vidět, že něco vydržíte.

Foto : Zuzka